Vzduch je zavřený do šeda a všechno zní o půl tónu níž. Ne ticho, spíš šum, který se drží mezi věcmi jako jemná vlhkost. V takovém dni je snadné začít vysvětlovat, obhajovat, přidávat hlas. A přitom hranice někdy nevzniká hlasitostí, ale rytmem.
Pulse se dá cítit i bez pohybu: krátké přikývnutí, pauza před odpovědí, krok stranou místo kroku vpřed. Držet hranici bez boje není zdi stavět; je to zůstat u svého tvaru, i když se okolí dotýká. Nechat dotek projít po povrchu, nerozpínat se ani nesesouvat.
Je v tom naladění, které se nedá vynutit. Jen se vracet k tomu, co je jasné: co dám, co nedám, co nechám být. Šum pak není nepřítel, ale prostor možností, které ještě nejsou rozhodnuté. A právě proto není nutné rozhodovat hned.
Kde dnes můžeš zůstat pevný bez odporu a měkký bez ústupku?