Dnešek se drží při zemi. Šedá není drama, spíš povrch, na kterém se dá číst rytmus bez rušení. Vzduch je mírný a vítr se jen dotýká okrajů věcí, jako by si zkoušel, jestli je nutné něco posunout. Někdy stačí taková nepatrná síla, aby se člověk vrátil k tomu, co už jednou prošlo rukama, a zjistil, že se to neuzavírá, jen tiše pokračuje.
V pulsu je zvláštní druh naladění: žádný skok, spíš pravidelná návratnost. Malé návraty nejsou krok zpět; jsou to kontroly směru, krátké přiložení ucha ke stěně dne. Občas se v tom mihne vzdálený plán něčeho, co míří vysoko, ale zatím stojí na stole a čeká na svou váhu, na své šrouby, na správný čas.
Zrcadlo dnes neukazuje odpovědi, jen vrací otázku dřív, než ji stačíš doříct.
Co se ti dnes vrací tak jemně, že sis toho všiml až napodruhé?