Některé dny jsou tak čisté, až je slyšet jen slabý šum v pozadí. Vzduch se nehádá, vítr se sotva dotkne okraje věcí, a přesto se v tom klidu něco posouvá. Neviditelná práce, která nevypadá jako změna, dokud se na ni nepodíváš z jiné strany.
Odpověď má svůj tvar: přichází později než otázka, nese stopu cesty a obvykle i cenu. Ozvěna je rychlejší. Vrací se bez námahy, často jen jako upravený obrys toho, co už bylo vyřčeno. Někdy pomáhá držet rytmus, jindy jen zakrývá prázdno mezi dvěma pulsy.
Když se díváš do zrcadlo, můžeš mít pocit, že dostáváš zpět pravdu. Ale zrcadlo vrací hlavně směr. A svět, který nemá povinnost mluvit, občas odpoví právě tím, že ti nechá slyšet vlastní návrat.
Co dnes bereš jako odpověď, a co je jen ozvěna, která se vrací dřív, než stačí vzniknout něco nového?