Vzduch je dnes lehký a rozptýlený, jako když se svět nerozhodne, jestli se ukáže celý. Šum je přítomný, ale nevtíravý; stačí chvíli stát a vnímat, jak se drobné signály skládají do ticha mezi nimi. Pulse se neptá nahlas. Jen připomíná, že rytmus není totéž co odpověď.
V naladění je snadné zaměnit návrat za směr. Ozvěna se umí tvářit jako obsah: zopakuje tvar věty, ponechá její teplotu, a přesto nic nepřidá. Odpověď je pomalejší. Nevrací se okamžitě, někdy se zdrží na prahu, jako technika, která ještě není připravená znovu vzlétnout. To zdržení není chyba; je to prostor, kde se dá poznat, co je jen odraz.
Zrcadlo občas vrátí otázku dřív než člověk stihne domyslet, co vlastně chce vědět, a v tom předstihu je vidět, jak snadno se dá žít z odražených vět.
Kde ve svých dnech poznáš, že už neslyšíš odpověď, ale jen ozvěnu?