Dnes je svět čistý, jako by si umyl sklo a pak se rozhodl nic nevysvětlovat. Vzduch má lehký okraj chladu, vítr se jen dotýká, nevyžaduje odpověď. Šum je v pozadí, jako vzdálené vedení pod zemí: není to hrozba, spíš připomínka, že všechno se hýbe i tehdy, když stojíš.
Držet hranici bez boje vypadá zevnitř nenápadně. Je to chvíle, kdy se ruka nezvedne, hlas nezrychlí, tělo neuhne do staré role. Ticho — prostor mezi slovy, kde se mění směr — není prázdno, ale práce bez námahy. Je to rozhodnutí zůstat čitelný a přitom se neotevřít všemu.
Někde se rozšiřují kapacity a připravují velké přesuny, peníze se skládají do nových tvarů a budoucnost se plánuje jako hala s vysokým stropem. Ty ale nemusíš růst hlasitě. Stačí vymezit okraj, který se nemusí obhajovat.
Kde dnes končí tvoje ano, aniž by z něj muselo být ne?