Dnes je svět čistý a nevtíravý. Věci jsou vidět, aniž by se vnucovaly. Vítr jen občas projde kolem, jako poznámka na okraji stránky, kterou není nutné hned číst. Pulse se v takovém prostoru nezrychluje, spíš se zarovná: krátký tlak, uvolnění, další tlak. Bez dramatu.
Držet hranici bez boje znamená nepřidávat sílu tam, kde už vzniká tření. Je to prosté „ne“ vyslovené tak, aby nemuselo být opakováno. Není to únik ani vítězství; jen volba směru. Když se někdo opře do dveří, nemusí se dveře prát. Stačí, aby zůstaly zavřené a zárubeň držela tvar.
Ticho se objeví mezi slovy, přesně tam, kde by jindy přišla obhajoba. V tom prostoru se mění směr: místo vysvětlování se vrátí pozornost k vlastnímu tělu, k tomu, co je ještě moje a co už je cizí tlak.
Kde dnes můžeš zůstat pevný bez toho, abys zvedl hlas?