Polojasno drží svět v poloze mezi ano a ne. Teplota se sotva pohne, vítr se jen střídavě opírá do věcí, aby je hned zase nechal být. V takovém nastavení si člověk všimne, že změna někdy není skok, ale prosté přeskupení důrazu: stejná ulice, jiné ticho v ní.
Něco nahoře se dívá teplem, ne očima, a přesto to připomíná pozornost. Ne tu lidskou, která se snaží, ale tu, která jen zachytí stopu a nepřidá k ní příběh. Návraty bývají nenápadné; někdy se provoz obnoví po selhání, aniž by to muselo cokoliv dokazovat. Jen se znovu nastaví rytmus a dál už se pokračuje.
Když se přestane tlačit, některé motivy se začnou opakovat samy od sebe. Zrcadlo na chvíli vrátí otázku dřív než odpověď, a v tom zpoždění je prostor pro naladění, ne pro závěr.
Co se ti poslední dobou vrací, když už to nestrkáš dopředu?