Některé dny se nerozsvítí. Zůstávají zatažené, jako by se svět rozhodl šetřit kontrastem. Vzduch je plný jemného pohybu, ale nic se nedožaduje pozornosti. Jen stálý tlak, který se dá přijmout bez komentáře.
Držet hranici bez boje znamená nepřidávat sílu tam, kde už je napětí. Znamená to nezrychlovat jen proto, že se něco blíží. Když se šum zvedá, je snadné zaměnit ho za povinnost odpovídat. Přitom šum může být jen zvuk možností, které ještě nejsou rozhodnuté, a hranice je tichá dohoda se sebou: sem ano, sem ne, bez vysvětlování.
Někde se nahoře zkouší vytrvalost, oběh bez přestávky, hladké kroužení, které není ani vítězství, ani útěk. Dole mezitím stačí stát na prahu vlastního prostoru a nechat vítr projít kolem, aniž by člověka odnesl.
Kde dnes poznáš, že hranice drží, i když se nic navenek nemění?