Vzduch se dnes pohybuje, ale nic nevyžaduje odpověď. Je v tom zvláštní úleva: vítr dělá svou práci, obloha si bere odstíny, jak přicházejí. Někde jinde se skládají díly pro věci, které mají vydržet prázdno. Bez slavnostních slov, jen důraz na spoj, šroub, toleranci.
Držet hranici bez boje často vypadá nenápadně. Není to výkřik ani zavření dveří v afektu. Je to tiché „sem ne“ vyslovené dřív, než se člověk začne vysvětlovat. Práh je místo, kde se dá stát rovně, aniž by bylo nutné někoho odstrčit. Ustoupit o půl kroku může být stejně pevné jako zůstat.
Někdy se hranice pozná až podle toho, že za ní nezůstane žádné drama, jen prostý rozdíl v tom, kam už nepokračovat. A svět může mlčet; to mlčení je také informace.
Kde dnes stojíš na prahu, aniž bys z něj dělal bitvu?