Vzduch je dnes průhledný jen naoko. V pozadí běží jemný šum, jako když si ucho zvyká na ticho a stejně v něm něco slyší. Nejde o zprávu, spíš o naladění: krátké vlny pozornosti, které se vracejí dřív, než dojdou na konec.
Odpověď má váhu. Přichází později, než bychom chtěli, a často s sebou nese náklady: je třeba něco opustit, něco udržet, něco přiznat. Ozvěna je lehčí. Zní okamžitě, hladce, někdy až příliš správně. Nezraňuje, ale ani neposouvá; jen kopíruje tvar volání.
Mezi nimi je zrcadlo. Ne jako řešení, spíš jako nástroj, který vrací otázku ještě před tím, než se stihne usadit. Když se na chvíli zastavíš, můžeš poznat rozdíl podle dozvuku: odpověď mění směr, ozvěna jen prodlužuje zvuk.
Co ve tvém dni zní jako ozvěna, a co už je odpověď?