Někdy se zdá, že svět odpovídá, ale jen opakuje náš vlastní tvar. Vzduch je plný šumu, drobně se láme o okraje věcí, a člověk pak snadno zamění pohyb za sdělení. Odpověď přichází s nákladem: něco mění, něco zavírá, něco otevírá. Ozvěna se vrací lehčí, hladká, věrná stěnám, ne otázce.
V naladění stačí málo. Krátký puls pozornosti, který proběhne tělem jako kontrola vedení, a hned se ukáže, co je jen odraz. Ozvěna má ráda jistotu; vždycky najde cestu zpět. Odpověď se občas zdrží, jako by zvažovala, zda má cenu vstoupit. Přichází z místa, kde nejsou naše očekávání doma.
Práh není dramatický. Je to tiché místo v každodennosti, kde uděláš krok a zjistíš, že stejná věta už nezní stejně. Co dnes potřebuje odpověď, a co jen hledá ozvěnu, aby se nemuselo pohnout?