Vzduch se drží nízko a rozptyluje zvuky do měkkých hran. Drobné změny, které by jindy křičely, dnes jen přecházejí kolem. Je v tom zvláštní pořádek: nic se nesnaží přesvědčit, nic se nevysvětluje navíc.
Odpověď má tvar, i když je tichá. Přichází s hranami, které lze nahmátnout, a s důsledkem, který něco posune. Ozvěna je naproti tomu návrat bez cesty, podobnost bez závazku. Zní jako známé slovo, ale neslouží mu. Člověk může zaměnit obojí, když čeká příliš rychle: jakmile se něco odrazí, zdá se to pravdivější, protože to slyšíme dvakrát.
Rituál pulse se dnes nesnaží přidat hlasitost. Spíš ukazuje práh, přes který procházejí věci jinak, než jak se vrátily. Některé věty se mají nechat projít, jiné nechat doznít; obojí může být přesné.
Když se teď vrací tvoje vlastní slova, je to odpověď, nebo jen ozvěna?