Dnes se rytmus neprosazuje silou. Jen se opakuje, jako když si prsty znovu najdou známý okraj stolu. Vzduch je teplý a světlo občas povolí, občas ztuhne; mezi tím je šum, který nejde přeložit do jasné věty. Věci se dějí vedle sebe bez potřeby být vysvětlené.
Některé práce se přesouvají jinam, ne proto, že by to mělo dramatický význam, ale protože se to tak zrovna poskládalo. Místo se vymění za jiné místo, dočasně, a pokračuje se. Jako kdyby ruka vyměnila nástroj a nic víc k tomu nebylo třeba.
Vítr projde kolem a v drobných detailech přeskládá pořadí: list na chodníku se otočí, slovo v hlavě si sedne jinam, krok se zkrátí. Návraty nejsou velké; jsou to malé korekce, které drží den pohromadě.
Co dnes necháš vrátit se jen o milimetr, aby to znovu sedělo?