Někdy se svět tváří, že odpovídá, a přitom jen vrací zvuk. Je to jemný rozdíl: odpověď má hranu, kterou lze vzít do ruky; ozvěna je jen tvar vzduchu, který se vrací, protože narazil. V takových dnech je skoro jasno, jako by se věci chtěly ukázat, ale jen do míry, která neruší.
Šum v pozadí neříká, odkud přichází. Přichází z přepínání mezi tím, co čeká na termín, a tím, co ztratilo stabilitu a teď rotuje bez pevné orientace. Ani jedno není drama. Spíš připomínka, že záměr a pohyb nejsou totéž a že i dobře připravený plán může na chvíli mluvit jen přes odraz.
Vítr občas přeskládá pořadí věcí bez vysvětlení: drobné posuny, malé změny směru, a rázem je jasné, které věty byly skutečné a které se jen vrátily z dálky.
Poznáš dnes u sebe, co je odpověď a co už jen ozvěna?