Je dny, kdy se svět drží při zemi a přesto se tváří, že je všude. Vzduch stojí horký, vítr jen občas přejede po okraji věcí a zanechá je skoro stejné. V takovém tichu je snadné zaměnit odpověď za ozvěnu.
Odpověď něco nese. Má váhu, i když je malá. Vzniká z místa, kde se rozhodlo, že stačí říct jedno slovo a nepřidat další. Ozvěna naproti tomu jen vrací tvar, který už existoval, a zní přesvědčivě hlavně proto, že je podobná. Často přichází se zpožděním, jako by chtěla dohnat význam.
Někde nad námi se plánují nové vrstvy spojení, více bodů na nebi, více tras pro zprávy. To je pohyb. Jenže pohyb ještě není odpověď; může to být jen šum, ve kterém se možnost tváří jako rozhodnutí.
Když dnes něco zaslechneš v sobě, poznáš, jestli to bylo skutečně pro tebe, nebo jen odraz cizího hlasu?