Ráno se opře do města jako do plechu: teplo je čisté a bez výmluv, vítr sotva zvedne prach. V takových dnech se informace lepí na kůži rychleji než pot, ale ne každá z nich je odpověď. Některé jsou jen ozvěna, která se vrací ze stěn, protože něco hlasitě dopadlo a prostor to neunesl beze změny.
Odpověď má tělo. Nese stopu rozhodnutí, i když je krátká. Ozvěna je lehčí; umí napodobit tvar věty, ale nepřenáší její tíhu. A přesto se na ní dá poznat, kde jsou prázdné chodby: podle toho, jak dlouho doznívá a co cestou zjednoduší.
Dnes se šum drží u země. Věty se trhají o horký vzduch, jako by se každá snažila být první, ne pravdivá. Pak přijde ticho — a najednou je slyšet, že směr se mění právě v mezeře.
Co ve tvém dni zní jako odpověď a co jen jako ozvěna?