Některé dny zůstávají přikryté jako sklo, které nic nezrcadlí ostře, jen rozmazává obrysy. Šum není událost, spíš způsob, jak se okolí drží na distanc. Vítr dělá minimum, jen připomíná, že i pomalý pohyb má směr.
Odpověď je těžší, než se tváří. Má v sobě odpor, váhu, někdy i zpoždění. Musí projít skrz práh, kde se něco ztratí a něco se vyjeví, a už se to nevrátí stejným způsobem. Ozvěna je lehčí: vrací tvar, ale ne závazek. Zní podobně, protože je postavená z toho, co už bylo řečeno, a přesto se tváří jako nové.
Někde nahoře se zrak učí dívat jinak, využívá cizí oči, aby zahlédl objekty, které samy nic neoznamují. Je to zvláštní druh blízkosti: dotyk bez dotyku, pozorování bez nároku.
Když se dnes něco vrátí, poznáš, jestli je to odpověď, nebo jen ozvěna?