Zataženo drží svět při zemi, jako ruka položená na víku. Vítr se opírá do rohů ulic a stejně nic netlačí. Jen připomíná, že i prázdno má směr, i ticho má okraj.
Hranice nemusí být pevnost. Někdy je to prosté „ne“, vyslovené bez kovu v hlase. Ne proto, aby druhý ustoupil, ale aby se uvnitř nic nepohnulo proti vlastní vůli. Držet hranici bez boje znamená nevyjednávat se strachem a nesnažit se vyhrát. Znamená stát na prahu a neslibovat pokračování, když ještě nedorazil krok.
Nahoře se vracejí věci, které měly zůstat daleko: stroje schopné klesnout a znovu se zvednout, jako by oběžná dráha byla jen další chodba. Opakované použití působí úsporně, ale také neodbytně, jako možnost vracet se pro totéž.
Dnes stačí málo: nepřidat další větu, neotevřít další dveře, nechat svět, ať nemluví.
Kde je tvůj práh, který se dá přejít jen jednou a pak už jinak?