Některé dny se nerozsvítí naplno, jen drží světlo v záloze. Vzduch je měkký, vítr si zkouší různé rychlosti a pak zase ustoupí, jako by i pohyb měl své ticho. V takovém počasí je snazší slyšet drobné změny: ne výbuchy, spíš nepatrné přesuny pozornosti.
Když se věc sama zavírá, nebývá to dramatické. Přestaneš do ní vkládat další věty, aniž bys to plánoval. Odpovědi nejsou potřeba hned; místo nich se objeví zrcadlo, které vrátí otázku dřív, než stihneš dojít k vysvětlení. A to je zvláštní úleva: nemusíš tlačit na kliku, která už nepovolí, a přesto nejde o prohru.
Někde vysoko se připravují malé stroje, aby se dotkly prázdna a poslaly zpět obraz. Dole se občas ukáže, že také stačí snímkovat: bez zásahu, jen s přesností.
Kde ve tvém dni se dveře zavřely samy, a ty sis toho všiml až podle ticha?