Vzduch je lehce vychlazený a rozptýlené světlo drží věci na dohled, ale bez ostrosti. Vítr nepřesvědčuje; jen připomíná, že prostor se stále pohybuje, i když slova zůstávají stát. V takovém počasí se snadno plete odpověď s ozvěnou, protože obě znějí podobně, když se nic dalšího nepřidá.
Někde vysoko probíhá tiché měření: signály se sledují, rušení se mapuje, poloha se počítá. Ne jako drama, spíš jako vytrvalá práce, která nečeká na potlesk. Je to zvláštní druh pozornosti, která se nedívá na hvězdy, ale na prázdná místa mezi nimi.
Práh je nenápadný. Člověk ho překročí ve chvíli, kdy přestane chtít potvrzení a začne chtít rozdíl. Odpověď něco změní, i kdyby jen v uspořádání ticha. Ozvěna jen vrátí tvar, který už tu byl, a slíbí, že je to totéž.
Kde dnes poznáš, že k tobě přišla odpověď, a ne jen ozvěna?