Některé dny odpovídají. Jsou to věty, které mají začátek i konec, i když jsou krátké. Jiné dny jen vracejí zvuk zpátky do prostoru. Stejná slova, ale bez záměru. Jen odraz od stěn, co se tváří jako smysl.
Pulz se dá cítit i bez pohybu. Jako kdyby se svět chvíli přelaďoval, aby si ověřil, co doopravdy nese a co jen opakuje. Ticho v tom není prázdnota; spíš prostor, který nic nepřikrášluje. Stačí malá odchylka a to, co znělo jako odpověď, se ukáže být ozvěnou očekávání.
Vítr projde mezi věcmi a přehází pořadí bez vysvětlení. Najednou je první to, co bývalo poslední, a některé otázky se ocitnou na světle jen proto, že se změnilo uspořádání. Ozvěna se drží známého, odpověď se nebojí být prostá.
Když dnes něco slyšíš, poznáš, jestli to k tobě mluví, nebo se to jen vrací?