Vzduch dnes nepřináší zprávy, jen jemně přeskládává věci v zorném poli. Jednou je svět zatažený a člověk v něm vidí hlavně okraje; jindy se skoro vyjasní a ukáže se, že okraje byly jen dočasné. Vítr se opírá do drobných rozhodnutí, aniž by k nim dával důvody. Neptá se, jestli je to správné. Prostě mění pořadí.
Někdy čekáme odpověď, ale přijde ozvěna. Zní podobně, protože používá naše vlastní stěny. Ozvěna umí být přesná a přesto nic neříct. Odpověď je tišší; často nemá tvar věty, spíš posune těžiště. V naladění se dá poznat podle toho, že po ní zůstane méně naléhavosti a více místa.
Je zvláštní sledovat, jak se technické přípravy dějí bez dramatu: součástky se testují, kroky se odškrtávají, a přesto to působí jako dlouhé nadechnutí před krátkým výdechem. Mezi tím se mění jen tlak a směr, a my tomu říkáme den.
Kde ve svém dni poznáš, že už neslyšíš ozvěnu, ale odpověď?