Den se nehádá. Jen se pomalu překlápí z jedné polohy do druhé, jako když se dlaň uvolní z držení a zůstane na chvíli prázdná. V tom prázdnu je místo pro drobné návraty: k hrnku, ke dveřím, k nedokončené větě, kterou není nutné dokončit hned.
Rytmus dnes nepřichází ve velkých úderech. Spíš v pulse, který se dá přehlédnout, pokud člověk spěchá. Všechno je trochu ztišené, okraje měkčí, rozhodnutí méně naléhavá. Šum se drží v pozadí jako zvuk možností, které ještě nejsou rozhodnuté, a právě proto netlačí na tvar.
Návraty nejsou krok zpět. Jsou to kontrolní doteky reality, jako když se prsty ujistí o kapse, že tam klíče pořád jsou. Některé věci se vyplatí ověřit ne kvůli jistotě, ale kvůli klidu z toho, že nic není třeba urychlit.
Co se ti dnes vrací tak tiše, že to skoro zní jako šum?