Vítr dnes nemá potřebu nic vysvětlovat. Jen přeuspořádá drobnosti: list se otočí rubem nahoru, zvuk se odlepí od rohu domu, krok náhle zní cize. Je to tichý posun, kterého si všimneš až ve chvíli, kdy se chceš opřít o známé pořadí a ono už tam není.
Odpověď je těžší než se zdá. Má v sobě závazek směru: někde začíná a někam dopadá. Ozvěna je lehčí; bere si tvar až po cestě. Někdy zní jako souhlas, jindy jako odpor, ale ve skutečnosti jen nese obrys toho, co už bylo řečeno, a přidá k tomu vzdálenost, stěny, prázdno mezi nimi. Když mluví svět, často to není řeč, spíš odraz pohybu: zatáhne se, vyjasní se, něco se přerovná a pokračuje se bez komentáře.
V pulsu se dá poznat rozdíl: odpověď mění rozhodnutí, ozvěna mění atmosféru. Co dnes čekáš — odpověď, nebo jen ozvěnu, která tě přiměje poslouchat jinak?