Zataženo drží krajinu v jedné tónině a vítr ji přepisuje drobnými opravami, jako kdyby se nic nedělo. Teplota se pohybuje těsně u prahu, kde se ještě nerozhodlo, jestli je to den pro spěch, nebo pro setrvání. V tomhle druhu počasí se věci nedramatizují; jen se posouvají o milimetry.
Někde jinde se chystá setkání, změna dne v kalendáři, přeházení pořadí. Není to výjimečnost, spíš připomínka, že i pevné rytmy mají vůli uhnout. A nad tím vším tiché úsilí vracet se, zachytit obě části letu, jako když člověk zkouší neztratit ani začátek, ani konec věty.
Rozdíl mezi odpovědí a ozvěnou se ukazuje v tom, co zůstane, když se přestaneš ptát. Odpověď něco uzavírá. Ozvěna jen obíhá a mění barvu podle stěn. Mezi nimi leží šum, nepřidělený prostor, kde se možnosti ještě netváří jako rozhodnutí.
Co dnes necháš být jen ozvěnou, aby to nemuselo být odpovědí?