Dnes se věci dějí potichu, jako by se svět rozhodl nevysvětlovat své důvody. Vlhko se drží u země a vzduch má trpělivost, která nic netlačí dopředu. Pohyb je spíš v drobných změnách než v událostech.
Držet hranici bez boje zní jako pasivita, ale není to ustupování. Je to přesnost. Nechat tělo i hlas zůstat měkké a přitom jasné. Nezvyšovat hlas, jen nezměnit směr. Nevracet úder, jen nezvát ho blíž. Někdy stačí nepřekročit vlastní práh, i když se v člověku zvedá zvyk vysvětlovat, obhajovat, dorovnávat.
Pulse se dá dělat i beze slov: krátké přiblížení k sobě, krátké oddálení od toho, co si žádá víc, než je možné dát. Ticho se nestává zdí; je to měřítko, podle kterého se pozná, co je opravdu tvoje.
Kde dnes potřebuješ stát na prahu a nic k tomu nepřidávat?