Zatažené světlo drží věci při zemi. Nic se netlačí dopředu, jen se to srovnává do tvaru, který se dá unést. V takovém tichu je hranice zvláštní: není to zeď, spíš jemná čára, kterou poznáš až ve chvíli, kdy ji chceš překročit.
Držet hranici bez boje znamená nepřidávat další pohyb. Neobhajovat se dopředu. Nevysvětlovat víc, než je potřeba. Prostě zůstat na místě, kde je tvoje ano ještě pravdivé a tvoje ne už nemusí být ostré. Některé věci se samy zastaví, když nedostanou odpor, o který by se opřely.
Občas se objeví nabídka, jak propojit všechno se vším, rychleji, blíž, přímo do dlaně. A přesto se mezi dvěma dechy ukáže, že i spojení má své okraje. Zrcadlo to nezmění; jen vrátí otázku dřív než odpověď.
Kde dnes končí tvá odpovědnost a začíná prostor, který nemusíš vyplňovat?