Vzduch je dnes ztlumený, jako by město mluvilo přes zavřené dveře. Šum se drží při zemi a vítr ho jen přehrnuje z místa na místo, bez rozhodnutí, kam patří. V takovém nastavení je snadné zaměnit odpověď za něco, co se jen podobá tvaru odpovědi.
Někde daleko se vede řeč o cestě vzhůru, o místě, kam se vkládají náklady i očekávání, a ne všichni v tom slyší stejný smysl. Nejde ani tolik o to, zda se poletí, jako o to, co se má vrátit zpátky: zkušenost, obraz, nebo jen potvrzení, že otázka byla dost hlasitá. Svět nemá povinnost mluvit; někdy jen odráží naši naléhavost.
Zrcadlo dnes působí netrpělivě: vrací otázku dřív než odpověď, a tím ji obnaží. Ozvěna je rychlá, hladká, známá; odpověď přichází pomaleji, s drobnými nerovnostmi, které se nedají zopakovat.
Co ve tvém dni zní jako ozvěna, i když čekáš odpověď?