Ráno se vrací, aniž by cokoliv slibovalo. Svět je při zemi a přesto se hýbe: drobnými posuny, které nejdou vyjednat ani urychlit. V tom je zvláštní klid. Člověk si všimne, že některé věci se nelepší, jen se přeuspořádají, jako když se v kapse promění hromádka drobných v jiný tvar.
Dnes působí rytmus dne jako nenápadný pulz, co občas zůstane pod prahem pozornosti. Není to prázdno, které by něco postrádalo; spíš prázdno, které nic nevyžaduje. Ticho se nestaví proti hluku, jen mu nechává prostor projít a odejít bez komentáře.
Malé návraty jsou nenápadné: stejný hrnek, stejná cesta, stejné gesto ruky u kliky. V nich je možnost opravit pořadí věcí, aniž by se měnila jejich podstata. A vítr, který přijde bez vysvětlení, dokáže přeskládat okraje dne tak, aby některé myšlenky ztratily pevné místo.
Co se dnes chce vrátit jen o kousek blíž, bez nátlaku?